Text: Václav Křenek
V nenápadné knížečce Marabu vydané nakladatelstvím Petr Štengl debutuje ostřílený prozaik Miroslav Pech jako básník. Sbírka je rozdělena do tří celků, do jejichž ústředí autor staví tři těžké životní zkušenosti – ztrátu svého syna, bratra a v poslední části pak analyzuje vztah ke svému dědovi stiženého jakousi formou Alzheimera či stařecké demence. Jde tak o bolestnou zpověď, která se však hluboce dotkne i čtenářů neznajících realitu ukrytou za řádky textu. To má mimo jiné na svědomí i autorův vytříbený a poměrně strohý jazyk, jehož každé slovo disponuje přesným významem důležitým pro kontext celku básně. Na konec je důležité zmínit, že významnou roli v Pechově poezii hrají i různé aluze na skandinávskou literaturu. Zvláště pak odkazy na prózy Tarjeiho Vesaase, ke kterým má Marabu, přestože se jedná o básně, jak formálně, tak i námětově velice blízko.
Miroslav Pech: Marabu. Praha: Nakladatelství Petr Štengl, 2022.
