Cestou do sebe za úspěchem a rozvinutím

Lidé po celém světě cestují po celém světě.  My, co místo toho čteme knihy, ale víme, že hlavní hrdinové všech knih vždycky cestují po světě jen a jen proto, že tam hledají sami sebe. Na konci knihy se pokaždé vrátí domů a teprve tam sami sebe najdou. Takže my, co čteme knihy, víme, že cestování je ztráta času a peněz. Hovíme si proto pěkně v zapšoukaném domácím teplíčku a blaženě se tetelíme, jak jsme na to vyzráli. Když chceme vyrazit hledat […]

Continue Reading

Frustrace na pokračování

Asi jste si toho všimli taky: když se dáte do řeči prakticky s kýmkoli, dříve či později se váš rozhovor stočí k seriálům. (Výjimku tvoří lidé, kteří milují ruského prezidenta – s nimi se váš rozhovor dříve či později stočí k tomu, že nás Brusel ovládá přes chemtrails a že zeměkoule je placka; nedokážu si ovšem představit žádného člověka bez oboustranné lobotomie, který by si chtěl dobrovolně povídat s milovníkem ruského prezidenta.) Seriál se na první pohled tak trochu podobá […]

Continue Reading

Šumperák jako dokument o jedné době

Rozhovor s Tomášem Pospěchem Termín „šumperák“ mladším čtenářům možná nic neřekne. Mezi 60. a 80. lety 20. století přitom tenhle typizovaný dům se šikmou střechou a podlouhlým balkonem s otvory po stranách bezohledně zaplavil česká a moravská maloměsta a vesnice a stal se zdrojem obdivu i zasloužené kritiky. Tomáš Pospěch nad fenoménem „domu typu V“ strávil šest let a podnikl detektivní pátrání po jeho prvopočátcích a jeho autorovi, navštívil desítky majitelů šumperáků po celé republice, nafotil přes šest set domů a ve […]

Continue Reading

To nejdůležitější z historie Českých Budějovic

V našem domě se občas samy od sebe zhasínají světla, zavírají dveře a ztrácejí propisovačky, což jsem dlouho připisoval faktu, že náš dům stojí na místě starého indiánského pohřebiště. Bylo to ovšem jenom podezření – a abych si ho potvrdil nebo vyvrátil, ponořil jsem se do studia historie našeho města. Zjistil jsem při něm, že historie je fascinující obor, který má krásné a ušlechtilé poslání: zaplnit skleněné vitríny polámanými věcmi s nesrozumitelnými popisky a vybírat za to vstupné. Samozřejmě, že to […]

Continue Reading

Teorie hospody pro začátečníky

Některé věci je dobré zdokumentovat a popsat dřív, než dočista zmizí. Nemusí to být zrovna zástupci fauny a flory, kteří se v době tajících ledovců nejsou schopní adaptovat na lidskou blbost. Vlivem globalizace vymírají i starobylé národy, upadají odvěká řemesla, do zapomnění odcházejí pradávné zvyky, například sbírání céček nebo zakládání vlastních blogísků. A kam se třeba poděla tradice ústního vyprávění, cizelovaná stovkami generací? Bude si ještě někdo pamatovat, jak se povídalo při draní peří?  Dnes nahrazují všechno to mezilidské plkání sociální […]

Continue Reading

Když vaše nitro spaluje hňamust

Touho! Ach, touho! Ty tajemná sílo, jež co prastarý Leviathan znenáhla procitáš v našich křehkých nitrech, abys nás vedla vratkými kročejemi do zákoutí dosud neprobádaných! Touho, ach, touho, ty magická moci, která nás nutíš dělat věci nové a nepředvídané a o níž mám napsat fejeton a nemám ani zbla tušení, kde začít! Touho, ach touho! Postaven před úkol napsat fejeton o touze, zkusil jsem na Googlu zjistit, po čem tak lidé touží nejčastěji. Naťukal jsem tedy do vyhledávače „toužím…“ a jen […]

Continue Reading

Jaro je tady (a co s tím)

Není pochyb o tom, že jaro je metaforou probouzení, nových začátků, zrození a kdovíčeho ještě. Pro mě ale příchod jara od jisté doby zůstává především metaforou příchodu jara. „Jaro je tady!“ křičí na mě každoročně všechny rozhlasové stanice, internetové magazíny, noviny a televizní kanály, abych se nemusel dívat z okna. Po zkušenostech z předchozích let je totiž jaro přesně to, co touhle roční dobou nikdo nečeká. Nástup jara je fenomén, který lze z hlediska mediální zajímavosti srovnat snad jedině s příchodem zimy, příchodem léta, […]

Continue Reading