Natočit celovečerní autorský debut není v Čechách nic lehkého, důkazy můžeme najít například v rozhovorech Michala Nohejla, který loni uvedl ten svůj (oceňovanou Okupaci), a to těsně před padesátkou. Adam Koloman Rybanský to se snímkem Kdyby radši hořelo zvládl o dvacet let dřív i díky vůli svého tvůrčího a produkčního týmu. Podobně jako Nohejl neuspěl při získávání financí z fondu kinematografie, ale jeho spolupracovníci se odhodlali pracovat s rozpočtem sakra nízkým (pro představu – o výši jedné setiny filmu Žižka). Nedostatek financí vyrovnali zápalem, který jim pomohl odolat nepřízni počasí i nejtužší covidové vlně, a jak to v takových případech bývá, škodolibý osud přispěchal s nečekanou kompenzací – čerstvě sestříhaný film přijalo do přehlídky prestižní Berlinare a jeho umělecký ředitel Carlo Chartrian se o něm v rozhovoru pro Respekt vyjádřil takto: „Kdyby radši hořelo byl zvláštní případ. Hodně se nám líbil. A když říkám nám, nemám tím na mysli jen tým, který je zodpovědný za výběr do sekce Panorama, ale i můj tým a mě osobně. Hodně jsme se bavili, kam by se nejvíc hodil. Je to divácký film a zároveň politický, protože si klade závažné otázky ohledně polarizace společnosti, nejen české.“
Adam na sebe dříve upozornil krátkými filmy s poetikou, která může připomínat formanovskou nebo také Kaurismäkiho, Wese či Roy Andersona, ale zároveň zůstává svébytnou. Zmíněné téma společenské polarizace se v jeho tvorbě navrací v různých podobách. Například Přátelské setkání nad sportem vypráví o vesnickém nohejbalovém turnaji, kde se k nelibosti některých účastníků rozhodnou řešit nedostatek hráčů přizváním Romů. Home Sleep Home zase pojednává o setkání v lůžkovém vozu, kde spolu na malém prostoru cestují nejistý úředníček a bodrý strýc se slivovicí. S celovečerním Kdyby radši hořelo (v anglickém názvu Somewhere over the Chemtrails) přichází do kin svěží dílo s precizní přípravou a sebejistou režií, které v sobě spojuje vážné téma s komikou do zážitku, který není v současné české kinematografii běžný.
Foto: Bontonfilm
