Je to jízda. Nad knihou o prožitku z kola

Kniha Je to jízda: O svobodě na kole – ve městě i krajině s odvážnou grafickou úpravou Michala Ureše, jejíž editor je Ondřej Buddeus – spisovatel, překladatel a pedagog, přináší čtenáři domácí pohled na fenomén kola a cyklistiky v mnoha jejích podobách. Ačkoliv někteří autoři mají zkušenost života v zahraničí, týkají se jejich úvahy povětšinou českého, resp. moravského městského i krajinného prostředí. Na rozdíl od zemí, kde kolo není považováno za auto chudých a které investují do cyklistické infrastruktury velké finanční prostředky, se z výpovědí této kolektivní monografie vynořuje citelné napětí mezi potřebami cyklistů a motoristů. Jejich pohled na to, co to znamená občansky přívětivé město, je v lecčems odlišný od představ komunálních a parlamentních politiků a některých jejich spoluobčanů. Přesto jsou autoři i navzdory svým zážitkům z dopravního provozu na kole šťastní. Víc než potěšující je fakt, že příležitost vyjádřit svůj prožitek života s kolem dostalo šest žen a sedm mužů.

Ondřej Buddeus, Eva Klíčová (literární kritička, redaktorka Hostu), Petr Volf (novinář, kritik umění a architektury, spisovatel), Magdalena Herová (molekulární bioložka, univerzitní pedagožka), Adéla Vitvar Kudlová (Národní filmový archiv), Jan H. Vitvar (výtvarný kritik, redaktor), Michal Ureš (fotograf), Lucie Trlifajová (antropoložka a analytička sociálních politik), Jan Wiendl (literární historik, editor, univerzitní pedagog), Markéta Ř. Holanová (literární historička, bibliografka, redaktorka), Adam Štěch (kurátor a publicista), Anna Vácová (módní návrhářka) a Ondřej Šebestík (rozhlasový redaktor). Anabáze jejich seznámení se s kolem, které jim více či méně změnilo nejen životní styl, ale život a jeho priority, je různá.

Někdo využívá kolo jako ryzí dopravní prostředek. Pro jiného je kolo důležité jako nástroj pro výkonnostní cyklistiku. Někdo zjistil, že mu jízda na kole zkrátka dělá dobře a prospívá jeho tělesnému a duševnímu zdraví. Někdo kombinuje víc druhů dopravy, ale kolo u něj hraje hlavní roli. Někdo se cítí dobře v komunitě bmx či fixed gear, jiný preferuje jízdu o samotě. Jelikož nikdo z autorů není profesionální sportovec, nenajdeme tu žádná rozsáhlá vyznání týkající se tréninku, závodů, výživy či rozsáhlejší statě o velotechnice. I pro amatérského cyklistu, který trénuje a účastní se závodů, a tedy pro Jana Wiendla, má kolo vedle sportovního i svůj rozměr dopravní, komunitní a vztahový. Není jisté, zda by všech třináct autorů dokázalo jet společně na jednu vyjížďku, která by je dostala z jejich běžné komfortní zóny. Co jisté je, že je jízda na kole inspiruje k přemýšlení o vážných věcech, událostech a vztazích, i k hlubším úvahám nad soužitím chodce, cyklisty a automobilisty v městském a mimoměstském provozu. Kolo jim slouží rovněž k objevování neznámých zákoutí a znásobuje, vedle chůze, jejich vnímání města a krajiny. Eseje této knihy jsou i ve srovnání se zahraničními tituly, které jsem mohl číst, něčím výjimečné. Něco jim schází a něco přebývá. A mohu-li mluvit za sebe, kladou i mně jako cyklistovi otázky, na něž hledám odpověď již mnoho let.

Svoboda na kole? Téměř ze všech vyprávění je cítit radost z pohybu i prvotní překvapení (které  trvá), že je na kole možné ujet poměrně velké vzdálenosti a dostat se tam, kam to z města trvá autem skoro stejnou dobu. Přesto se tu objevuje sdílený leitmotiv, že jízda na kole českými městy (Praha či Brno) není vždy tak happy a příjemná, jak by se mohlo zdát.

Auto jako cyklistův nepřítel? I já mám averzi vůči autům, které v počtu jednoho řidiče na palubě zaplavují den co den město a jejichž někteří řidiči pokládají za povinnost účastnit se nepřiznané hry lovu na cyklisty. Přesto si nejsem jistý, že největším nepřítelem je pro cyklistu auto. Pokud nejste povaha, která jezdí na kole 365 dní v roce za jakéhokoliv počasí, musíte si najít alternativu, jak překonat krátké i dlouhé vzdálenosti. Recept, jak všechno a všechny smířit, neznám a nenabízejí ho ani autoři této knihy. Přesto je u nich auto spíš tabu, které do cyklistického světa nepatří.

Přesah? Ve srovnání se zahraničními tituly, kde o svém vztahu k cyklistice promlouvají herecké celebrity, vědci, profesionální sportovci, politici nebo duchovní různých náboženských organizací, je úvah o spiritualitě pohybu v předložených úvahách minimum. Nacházím je v úvodním textu Ondřeje Buddeuse, u Jana Wiendla a v širším smyslu u Evy Klíčové. Zdá se, jako by pohyb na kole (včetně onoho monotónního frekvenčního šlapání) nebyl spojován s nějakou formou meditace a na druhém pólu třeba s náboženským tázáním. Přiznám se, že jsem právě tyto úvahy v knize očekával. I bez tohoto přesahu je autorská výpověď týkající se kola a cyklistiky myšlenkově bohatá, atraktivní a v řadě jednotlivých úvah hluboká. Rozdílné povahy se zde shodují v tom, že bez kola by byl jejich život chudší. Každý z nich, a to i touto knihou, přispívá k potřebné reflexi neuralgického bodu našich měst, která nebyla dimenzována ani pro auta, ani pro kola, ani pro tak velké množství obyvatel. Autoři nejsou cyklističtí hipsteři, jimž by kolo bylo fetišem nebo kteří by se cyklistikou živili. Mají své rodiny, partnery, povolání. Přesto se jim kolo zjevilo víc jako bytost, která je provází, pomáhá jim a oni se o ni starají, než jako věc denní potřeby, kterou už napřesrok vymění za jinou.

Každý z autorů této knihy by se mohl stát důležitým hlasem v různých městských dopravních komisích, které se podílejí na uskutečňování plánů moderní mobility. Na rozdíl od specialistů z územního a dopravního plánování jim nechybí vědomí hlubších souvislostí pohybu a dopravy, k nimž má kromě sociologie či psychologie co říct také filosofie a teologie. Předložená kniha je hořkosladkým povídáním o tom, jak jsou kolo a cyklistika krásné a jak by mohly být ještě krásnější, kdyby město nebylo jen průjezdním místem na spaní, ale prostorem, kterému by většina lidí chtěla říkat domov a pro ten domov, pro jeho růst a hodnotu, také něco dělat a něco obětovat. Pro budoucnost městské cyklistiky jsou pravděpodobně klíčové zkušenosti z těch měst a regionů, v nichž je radost na kole jezdit, a to pro jednotlivce, skupiny i celé rodiny. Zcela neuvěřitelný počet u nás registrovaných automobilů jde ruku v ruce s vlastněnými koly. Smířit na omezeném prostoru preference všech skupin nebude jednoduché. Co ale jednoduché je, je přečíst si eseje této knihy, abyste poznali, že kolo je pro mnoho lidí neodmyslitelnou součástí života, které se neumějí a ani nechtějí vzdát.

Čtěte také

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.