Latinské kořeny kreativity jsou zcela zřejmé. Východiskem české kreace je latinské creatio odvozené od slovesa creare. Možná o něco méně jasná je však na první pohled souvislost slov příbuzných jako kreativní a kreativita s výrazem v názvu sloupku – s kreaturou. Českými ekvivalenty jsou zde tvořivý, tvořivost a samozřejmě i stvůra. Etymologicky výše uvedené formy souvisejí rovněž s podstatnými jmény tvoření, tvor, tvar, tvář.
Použije-li někdo označení jednotlivce kreativec, významově odpovídající plně domácí výraz bude příslušný kreativec hledat jen těžko: tvůrce?, tvořil?, tvořivec? Je třeba zdůraznit, že slova si čeština často nepůjčuje přímo z latiny, ale v závislosti na oblasti slovní zásoby a období z jazyků, které jsou pouze prostředníkem přejímek. Někdy se jedná i o výrazy mezinárodní. V případě kreativity a kreativce vliv angličtiny spočívá v daném významovém odstínu, a hlavně frekvenci. Takováto „byznys ingliš“ přinesla i slova jako inovace, inovativní a ku příkladu různé druhy politiky (policy), například chovu dobytka, či filozofie výroby pracího prášku.
Na základě dat z Českého národního korpusu (www.korpus.cz) lze tvrdit, že kreativita představuje slovo velmi módní. Zcela jednoznačná je stoupající tendence jeho použití, a to z cca 1,5 na více jak 9 výskytů na milion slov mezi léty 1998–2020. Přitom podstatné jméno tvořivost se pohybuje stále na zhruba stejné hladině výskytu.
Jak asi čtenář tuší, jazyku se tu hraje o duši. Mnoho slov, výpůjček zvlášť je nadužíváno a jejich význam se vytrácí. Slova přestávají být znaky, ale stávají se jen značkami – odkazují k identitě, které chce uživatel pouze přikyvovat. Chce společensky zapadnout do předem stanovených norem, přitom je jasné, že někdy nemá smysl být kreativní a inovativní, zvláště pokud daná záležitost stále dobře funguje. Kreativec z Oddělení kreativity a inovací je však jiného opinion, že?
To, že je nějaké slovo nadužíváno, může vést k tomu, že je vnímáno pejorativně, jak pěkně dokládá příklad spontánní promluvy studentky výtvarného oboru: „No nám kladou na srdce pořád, abysme dávali důraz na tu kreativitu a aby to hlavně bylo kreativní a aby ty lidi mluvili nebo tak jako svým tělem a všechno pěkně vysázeli a tvoře hlavně něco, aby to bylo tvůrčí.“
Paralely významového vyprázdnění je možné nalézt i v nadbytečném užití slova diskurs ve vědeckém jazyce. Příznačná a dobře zmapovaná je v tomto ohledu především řeč ideologických newspeaků, například komunistického ptydepe (Vladimír Macura či Michał Głowiński). Nadbytečné opakování výrazů socialismus, marxismus, demokracie, lid, předstírané boje (třeba za vyšší dojivost) či tautologie (vysvětlení v kruhu týmž výrazem: kult je kult) navenek sice možná pro naivního posluchače vypadaly jako projev plný významů, ale dovnitř jasně o uživateli signalizovalo: nechci NIC sdělit, ale jen se přihlásit k určitým hodnotám či autoritě; souhlasně nekreativně přikyvovat. Vždyť ono NĚCO sdělit nese také riziko zodpovědnosti.Douška závěrem: V různém kontextu lze místo kreativity zvolit „synonyma“: hravost, nápaditost, originalita, tvořivost, fantazie, invence. Ty všechny jsou lidskými možnostmi, ale ne nutnostmi. Pokud si člověk ve víru svých ambicí a strachů bude neustále lhát do kapsy, stane se nakonec sám stvůrou tvořivosti.
