Text: Michal Hořejší
Ilustrativní kresba: Alice Nikitinová
Rok 2023 jsme se v redakci Milk & Honey rozhodli otevřít radikálně. Připravili jsme číslo věnované péči. A to z více důvodů. Tím klíčovým je, že péče se v posledních několika letech stala doslova centrálním motivem, kolem něhož se postupně koncentruje většina úvah o změně, která je pro další trvání společnosti i světa nevyhnutelná. Péče, tedy koncept založený na udržování a odolávání, nabyla paradoxně významu proměny a radikální politické akce. Přispěl k tomu jistě covid i recentní Putinova válka, základ je ale především v postupující integraci a demokratizaci světové populace a v neudržitelném rozvratu planetární rovnováhy. Ideologie ekonomického růstu je navzdory svým nesporným historickým přínosům dávno passé a jakékoli pokusy o její udržení znamenají jen další ztrátu už tak se krátícího času. Udržovat status quo znamená prostě propadat se. Máme jedinou možnost: představu bohatnutí vytěsnit představou spolupráce. Odolná společnost už neroste penězi, nýbrž svými vztahy. Svorníkem může být právě péče coby projev trvalé reflexe, trvalého růstu našich vzájemných vazeb, naší kultury v širokém smyslu slova.
Tím druhým a plně navazujícím důvodem je, že České Budějovice kandidují na titul Evropského hlavního města kultury s heslem „(Perma)kultura“, které odkazuje ke kultuře coby komplexnímu jevu, jenž prostupuje a spíná veškeré projevy komunity prostřednictvím svého trvání. O tom, jaké lano tento „pečující“ koncept natahuje mezi Evropou a městem je náš rozsáhlý rozhovor se zástupkyní a zástupcem kandidatury na stranách 18–22.
Obraz péče doplňují další texty. Sociální vědkyně a českobudějovická rodačka Michaela Pixová vyzývá k přehodnocení vztahu k prostředí, v němž žijeme. Architekt Filip Landa se zamýšlí nad fenoménem péče o stavby ve vztahu k fungování města a jeho obyvatel. Náš pravidelný přispěvatel Tom Czaban popisuje úskalí toho, když v Budějovicích chcete pečovat o sebe. Jan Bruna se vrátil k jednomu z našich pravidelných témat a sice k časopisu Klepy a k životu českobudějovických „Židů“ před jejich vyvražděním v roce 1942. Honzův příspěvek je o tom, jak o sebe mohou pečovat diskriminovaní. Další pravidelná autorka, Natalie Czaban, se zaměřila na péči o psychiku v akademických obcích a zprostředkovala rozhovor s psychologem Karlovy univerzity Petrem Arbetem.
V čísle mimo to narazíte na rozhovor Jiřího Ptáčka s výtvarným umělcem Lukášem Hájkem, jehož díla doplnila zrekonstruovaný kostel morového špitálu na Pražském předměstí a který v souladu s představou kultury/péče říká, že „umění nemusí být všude“. A nechybí ani pravidelné rubriky včetně Jazykového kutlochu, Minirecek a oblíbených 4ek. Náš obraz péče pak opět doplňují vynikající fotografie Niky Brunové. Tematický je také cover art, jejž tvoří ilustrace Alice Nikitinové reflektující mateřství a kresbu jako nástroj vzájemného porozumění.
Vážené čtenářky, vážení čtenáři, čtení, které vás zastaví, vám za redakci přeje Michal Hořejší
