Lemuel – 12. stránka

#41 Touha, environmentalismus, esej, Luděk Čertík

Živé, toužící

14. června 2021 Žádné komentáře

Představte si, že jste pavouk. Tělo máte pokryté drobnými chloupky, jimiž jste schopni vnímat ty nejjemnější vibrace na své síti (která je zároveň extenzí vaší mysli, její hmotnou manifestací) a podle intenzity vibrací odlišit, zda se vám po pavučině prochází pavoučí soused nebo se do ní – a na to čekáte! – zapletla kořist. Anebo si představte, že jste hlavonožec (dejme tomu chobotnice pobřežní) a dokážete skrze kůži vnímat chuť i světlo a současně jejím prostřednictvím vyjadřovat své záměry a […]

#41 Touha, film & TV, Martin Dvořák

Vytoužené a odložené premiéry filmů

13. června 2021 Žádné komentáře

Co covid vzal a kdy se dočkáme Netřeba zdlouhavě nosit dříví do lesa — kvůli pandemické situaci byla kina zavřená a řada bedlivě očekávaných premiér roku 2020 se odkládala, někdy i naněkolikrát. Nyní, v „předvečer“ léta 2021, se blýská na lepší časy, kinaři oprašují vychladlé promítačky a věří, že divácký hlad po filmech, dosud převážně ukojován streamovacími platformami, se přetaví i v touhu po nevšedním zážitku v kině – že diváci raději ocení velké plátno namísto obrazovky počítače, že si vychutnají zážitek z kina […]

České Budějovice, Martin Kalenský, terén města, výtvarné umění

Vitríny vesmíru

11. června 2021 Žádné komentáře

Vitríny vesmíru jsou projekt kolektivu Světadíl, který využívá potenciálu vitrín na kolektivním domu Perla, jež původně sloužily k vystavování filmových plakátů pro bývalé kino Vesmír. V projektu jsou využity 4 vitríny, které by měly sloužit jako galerijní prostor pro kolektivem oslovené umělce. Idea přetvoření vitrín ve výstavní prostor vznikla již před několika lety, kdy si vitríny pronajmul Martin Horák, který si nevyužitých prostor všiml a chtěl je oživit. V té době se však projekt nepodařilo plně realizovat. Impuls k současnému […]

#40 Jaro, editorial, environmentalismus, Luděk Čertík, venkov

M&H #40 Jaro

23. dubna 2021 Žádné komentáře

Znovu se ocitám v krajině za městem, uprostřed slunce a bezmeznosti. Je konec února, ale cosi tu narůstá a bují, cosi visí ve vzduchu. Světem procházejí vlny hmatatelného neklidu, země se chvěje v napjatém očekávání, doutná. Z pole na pole přelétají divoké husy. Vyplašený zajíc se zastavuje v úprku a zaraženě sleduje, co se bude dít. Na pastvině v dálce odpočívají koně, černí a skuteční. Nechci, aby mi unikla jediná vteřina, jediná strofa, jediný takt. Jsem tu, abych byl součástí; […]

#40 Jaro, environmentalismus, Luděk Čertík

Malý průvodce rozkvétáním

23. dubna 2021 Žádné komentáře

ÚNOR Krajina se nadechuje, zceluje, nastává příliv. Husy, husy, husy. Špačci, špačci, špačci. Tu a onde skřivan, čejka. Ve světlých bezlistých lesích kvetou jaterníky, buďte zdrávi. Jejich druhové jméno – podléška – odkazuje k lískám, ale najdeš je, mimo jiné, také pod letitými buky. Na záhoncích přemítají bledule, sněženky: antarkticky bílé efeméry, ale pozor, tuze horké na omak! Hrdelní hlasy hřivnáčů plní městské parky. Brzy nad ránem a brzy před soumrakem tě pohladí zpěv kosa, nadějný a sametový. BŘEZEN Vzduch […]

#40 Jaro, historie, poezie, Štěpán Balík

Bylo jaro 1943, bylo povstání ve varšavském ghettu a byl Władysław Szlengel

23. dubna 2021 Žádné komentáře

Bylo jaro 1943. Ve Varšavě se nacisté chystali vyvraždit zbylé obyvatele tamního ghetta. 19. dubna však narazili na nečekaný a poměrně dobře organizovaný odpor. Přes dílčí počáteční úspěchy a částečnou pomoc polských odbojových jednotek účastníci povstání ve varšavském ghettu, resp. v tom, co z něho po necelých třech letech existence zbylo, bojovali především o vlastní lidskou důstojnost. Většina z nich s možností, že přežijí, ani nepočítala. Vyzbrojeni byli špatně a únikových cest bylo příliš málo. Navíc německé jednotky později přešli k taktice totální destrukce a území […]

#40 Jaro, hudba, Jakub Kahoun

Jaro třídního vědomí

23. dubna 2021 Žádné komentáře

Pojmy typu „třídní vědomí“ jsou chápány už jen jako relikty užvaněného newspeaku normalizace, parodické odkazování, popřípadě nadávka. Z tohoto jazyka, jako ani z žádného jiného, nemůžeme vyabstrahovat věčnou esenci, lze o něm přemýšlet pouze ve významech jeho konkrétního užívání. Pokud se z pojmů magickým opakováním vypařil veškerý význam, neznamená to, že tam nikdy nebyl, popřípadě být už nikdy nemůže. Zároveň jsme se však porevolučním odmítnutím „jazyka režimu“ nedočkali jazyka zbaveného ideologie (dokladem může být právě toto tabu). Přestali jsme tento jazyk používat, […]