Chrám i brána seriálové tvorby

O festivalu Serial Killer v rozhovoru s Kamilou Zlatuškovou

Filmové festivaly bereme všichni jako samozřejmost, ale nejednoho z čtenářů jistě překvapí existence českého festivalu seriálové tvorby. Serial Killer v letošním roce proběhne již po páté a svým návštěvníkům nabídne premiéry velkých i méně známých seriálů z celé Evropy. Na otázky odpovídala producentka a zakladatelka festivalu Kamila Zlatušková.

Kde se vzala myšlenka dělat festival zaměřený na seriálovou tvorbu a kdo za ní stojí?

Jako producentka v ČT jsem postrádala festival, který by byl zaměřený na slibně se rozvíjející televizní žánry všeho druhu. Chyběla mi veřejná debata o současném televizním světě a tématech, která sledují obrovské počty lidí. V ČT jsme kdysi krátce dělali na téma současné televize pořad Monoskop, který byl po několika dílech tak trochu záhadně zrušen.  Už tehdy jsme se s kolegy zaobírali myšlenkou Cen Monoskopu, kde by odborná porota hodnotila nejlepší televizní počiny roku.

Když jsem pak z televize nedobrovolně odešla a díky práci proděkanky na FAMU jsme se seznámila zevrubněji s fungováním několika velkých světových festivalů v čele s Berlinale, zjistila jsem, že v západní Evropě fungují výběrové festivaly tohoto druhu už poměrně běžně. Bylo pak už jen otázkou času najít partnery a dobrý tým a celé to rozběhnout, resp. vydupat ze země.

Původně jsem si pohrávala s myšlenkou nabídnout spolupráci nějakému ze zdejších velkých zavedených festivalů, ale pak jsem si řekla, že bude asi úplně nejlepší jít svou vlastní cestou, protože budeme mít svobodu dělat si festival po svém, ačkoliv to byl ze začátku bez zázemí a stabilního cashflow docela velký nervák.

Na jakou tvorbu ať už žánrově, či kulturně je festival zaměřen?

Od začátku jsme se soustředili na tzv. quality TV seriály, tedy to nejlepší, co současný televizní svět v čele s Netflixem nebo HBO divákům nabízí. Ale chceme objevovat, nikoliv se vozit po vlně zájmu. A dlužno říct, že tipování titulů, ze kterých se stanou hity nebo získají prestižní ocenění, nám docela jde.

Mimochodem naší úplně první festivalovou projekcí v roce 2018 byl tehdy zcela neznámý seriál Most!. V roce 2019 zase #martyisdead, který vyhrál prestižní cenu Emmy. Není totiž podstatné, jaký má seriál rozpočet. Klíčová je invence, originalita, chuť posouvat hranice. Příliš nás nevzrušují adaptace úspěšných seriálů, domníváme se, že máme-li v našem regionu nastolovat trendy, musíme být mnohem odvážnější. Vybíráme tudíž z regionu střední a východní Evropy unikátní premiéry chytrých nových seriálů i webseriálů do naší soutěže, kterou hodnotí porota složená ze západoevropských televizních a filmových osobností. A přivážíme našim divákům ty nejnovější západoevropské tituly, ke kterým by se jinak dostávali jen velice obtížně.

Jak se podle vás seriály liší od filmové tvorby?

Na té nejvyšší úrovni se technologické rozdíly už dávno prakticky stírají, ne nadarmo se tomuto druhu kvalitní televize také říká „cinematic TV“, tedy televizní tvorba s kinematografickým přesahem. Seriály mají jednoznačnou výhodu v možnosti vyprávět na větší ploše. Zároveň je ta určitá bezbřehost limitující, zejména když na festivalu uvádíme vždy jen ochutnávku (dva díly z celé série) a diváci pak musejí čekat, než seriál uvede některý z našich vysílatelů. Ale děje se to naštěstí čím dál častěji a hlavně rychleji.

Panuje vlastně ještě nějaký předsudek, který by na seriály vrhal stín nějaké druhořadé zábavy?

Nemine týden, abych neměla rozhovor s někým, kdo mi svým způsobem hrdě sděluje, že na televizi nekouká, resp. že ji nemá. A když se bavíme více do hloubky, tak zjišťuju, že dotyčný zná a sleduje současné nejlepší seriály, pouze na ně kouká na mobilu či počítači. To mi přijde legrační, protože Netflix, Amazon, Hulu, Disney+ či HBO samozřejmě jsou televize, jen na ně nekoukáme v televizoru.

A právě díky těmto významným hráčům v čele s Netflixem se začala prudce zvedat laťka kvality současné televizní nabídky a tematický rozptyl; televize si uvědomují, že začnou vítězit tím, že budou své diváky příjemně překvapovat. Což je skvělá zpráva pro všechny, bez ohledu na to, jestli jde o fanouška seriálové tvorby, který sleduje všechny streamovací TV platformy, nebo o občasného diváka, který dle svých slov „na televizi nekouká“.

Loňským vítězem se stal srbský seriál Rodina. Programový ředitel ČT Milan Fridrich dokonce potvrdil, že tento seriál bude zakoupen pro vysílání veřejnoprávní televize. V čem je toto dílo tak zásadní?

Příběh Rodiny je pro mě důležitý hned z několika perspektiv. Vyráběla ho známá srbská produkce, kterou jsme v rámci festivalových příprav požádali, aby nám poslali nabídku svých nových titulů. Poslali nám několik detektivek, včetně nějaké upíří ságy pro teenagery. Naší dramaturgyni se to nepozdávalo a prohlédla si v rámci příprav i jejich web, kde zjistila, že mají seriál o posledních dnech Slobodana Miloševiče před jeho zadržením a předáním Mezinárodnímu trestnímu tribunálu v Haagu. Seriál jsme si vyžádali a nadchnul nás. A přitom nechybělo málo a vůbec jsme ho v nabídce neměli, protože samotné produkční společnosti to téma zjevně připadalo relativně lokální. Za pár dní ho díky vítězství u nás promítne také prestižní festival Berlinale a díky Killerovi už byl prodán do dalších zemí světa – mimo jiné Ruska, USA, Španělska nebo Austrálie. ČT už seriál koupila a už brzy ho českým divákům uvede v seriálovém slotu na ČT2, z čehož máme samozřejmě velkou radost.

Festival obsahuje i kategorii webseriálu. Můžete nastínit, jak se takový webseriál liší od klasického seriálu?

Ty rozdíly se také čím dále více stírají, ale v podstatě jde o rozdíl ve stopáži. Webseriály jsou u nás doménou soukromých televizí – zejména Seznamu, resp. bývalého Streamu a Mall.tv, ale nově začala obsah přímo pro internet úspěšně produkovat i Česká televize, skvělým příkladem je seriál TBH, který již najdete na iVysílání…

Webseriál TBH možná mnohým připomene ještě #martyisdead. Jsou webseriály pro naší krajinu nějak příznačné?

Webseriály jsou díky své určité nezávislosti často mnohem svobodnější a drzejší než klasická seriálová díla, kde se spíše než hledání nových témat a hranic vyprávění s úctou vzpomíná na Jaroslava Dietla a prostor ještě donedávna dostávali stále stejní tvůrci a témata a žánry – většinou šlo o rodinné seriály a detektivky. Ale skvělá zpráva je, že se to pomalu mění.

Mimo promítání jsou na Serial Killeru i různé diskuze a přednášky. Koho jste již v minulosti hostili? Je podle vás i diskuze ohledně seriálové tvorby podstatná?

Diskuze a inspirace, know-how úspěšných producentů a šéfů televizí, kterým se daří zvedat laťku kvality a zároveň oslovovat široké spektrum diváků – to je srdce festivalu. Mám radost, že seznam našich hostů je opravdu široký a plný skvělých osobností. Jen letos to bylo více než 60 mluvčích z řad významných televizních profesionálů. Pro mě byl dosud jedním z nejzásadnějších přednášejících Ivar Køhn z norské NRK, které se přezdívá, mimo jiné i díky jeho skvělému vedení, „skandinávská BBC“. Domluvili jsme se, že přednese hodinový výklad o jeho producentské vizi a bylo to fantastické. Ivar byl mimo jiné také prvním evropských koproducentem Netflixu v době, kdy ještě jako videopůjčovna posílali DVD svým klientům poštou…

Ovlivnila nynější pandemická situace seriálovou scénu?

Ovlivnila ji zásadním způsobem, zpozdilo se mnoho výrob, celé odvětví utrpělo poměrně výrazné ztráty, zároveň výrazně narostl počet lidí, kteří mají předplacený nějaký druh televizního obsahu, ale zdá se mi, že až na výjimky se zatím pandemie nepromítla do seriálů tematicky. Obecně spíš cítím tendenci, i na odborné úrovni, pokud možno už nic, co se pojí s covidem, neřešit, protože jsme z toho všichni děsně unavení. Domnívám se, že skutečně významná obsahová reflexe těchto podivných uplynulých let přijde až s mnohem větším odstupem.

Můžete již prozradit, kdy proběhne pátý ročník festivalu a na co se mohou jeho návštěvníci těšit?

Termín festivalu máme naplánovaný už dlouho, bude to 20. až 25. září. Diváci se mohou těšit na fokus na švédské seriály, švédské tvůrce a herecké hvězdy, samozřejmě máme v plánu i rozsáhlý doprovodný program. Mimořádný bude tento pátý ročník i tím, že by se měly poprvé otevřít i brány našeho nového Televizního institutu, který by měl být celoročně činný v hledání nových talentů, témat a inspirace v televizní tvorbě v našem i evropském a následně světovém měřítku.

Závěrem bych chtěl požádat o tip na nějaký zajímavý seriál, na který se v nejbližší době můžeme těšit.

Jednoznačně je to Podezření, nová minisérie České televize, která u nás na festivalu loni získala, díky famóznímu výkonu Kláry Melíškové v roli zdravotní sestry obviněné z vraždy, čestné uznání mezinárodní poroty, kde zasedla mimo jiné i šéfka televizní části Berlinale. ČT by tento titul měla uvést v nejbližších týdnech. Spolupracovali na něm Tomáš Hrubý a Štěpán Hulík, tvůrci Hořícího keře a Pustiny (HBO), a Michal Reitler, producent Mostu!, Ochránce anebo Devadesátek. Podezření se také stalo prvním seriálovým titulem z našeho regionu na červeném koberci Berlinale spolu s nejlepšími seriály světa. Přesně tohle jsou zprávy, ze kterých máme obrovskou radost, protože cítíme, jak se ten náš seriálový svět pomalu začíná stávat světovým. A to je jedním z našich velkých festivalových cílů.

Foto: Lucie Luciet Levá (náhledový obrázek), Jiří Salik Sláma

Čtěte také

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.