Na majalésu je důležité to, že ho děláme spolu a pro sebe. A že to jde

Bianka Machová je devatenáctiletá studentka mediálních studií na Karlově univerzitě. A taky kreativní duše. V tom neklišovitém smyslu slova. A moje kamarádka. Dnes si s ní ale povídám jako s ředitelkou Budějovického Majálesu, největšího neziskového festivalu v České republice.

Jak jsi se k majálesu vlastně dostala? Co ti dal a dává?

Majáles je něco, co vzalo můj život za vlasy, pořádně s ním zatočilo a tak trochu zformovalo cestu, po které teď kráčím. Může tě rozčilovat sebevíc a je jedno, jestli ho pořád organizuješ nebo už ne – jakmile propadneš jeho kouzlu, dostane se ti do srdce a navždy tam zůstane. Ostatně organizace Majálesu s sebou přinesla jedny z nejsilnější zážitků z doby, kdy jsem dospívala. Členství v Majálesu se těžko přibližuje. Je to jako popsat, jak vypadá večerní nebe. Nepopsatelně krásný a silný. A ta energie v něm je něco, co tě nutí zůstat a mít ho stále ráda. 

Jaké to je být ředitelkou festivalu? 

Je to rozhodně zajímavé, ale zároveň vlastně dost náročné. V tom smyslu, že přijdeš o jistou naivitu. Musíš se naučit držet na uzdě leckteré vlastní pocity, dávat různým věcem překvapivě jinou míru důležitosti. První rok to bylo poměrně náročné. Nevěděla jsem, jak se k tomu pořádně postavit. K tomu jsem v průběhu festivalu maturovala a o chvíli později měla druhé kolo přijímacích zkoušek. Tenhle rok už je to mnohem příjemnější. Daří se mi mít nad věcmi větší nadhled a zároveň máme skvělý organizační tým, za který jsem nanejvýš vděčná. Vedení festivalu zároveň nestojí jen na mě, ale také na mnoha dalších lidech. A díky nim se to všechno zvládá mnohem lépe. Nikdy nejsem sama. Jsme tady vzájemně pro sebe, pomáháme si a festival děláme společně. Od začátku jsou se mnou ve vedení Jarmila Kytlicová a Petr Vančata. Jarmila má na starost fundraising z a Petr ze začátku zaštiťoval marketing a nyní má na starost produkci. Přestože na mě padá pozice a role ředitelky, bez těchto dvou bych nemohla fungovat a Majáles by rozhodně nešlapal tak, jak šlape. Následně naše vůdčí trio ještě doplnila mladá krev v podobě Lucie Kohoutové, Kláry Pešlů a Tadeáše Duška. Ti mají mezi sebou rozdělené agendy marketingu, dramaturgie a financí. 

Kolik lidí je v týmu celkem?

Kromě vedení se tým skládá z dalších neméně důležitých 75 studentů. Každý máme v organizaci festivalu svou roli. Práci máme mezi sebou rozdělenou a nedá se říct, že by nějaká byla méně či více důležitá. Jsem stejně důležitá a stejně snadno nahraditelná, jako každý jiný člen v týmu. A jelikož si tohle všichni poměrně dobře uvědomujeme, nutí nás to pracovat tak, jak nejlépe umíme. Samozřejmě tomu hodně napomáhá ještě láska k festivalu a to, že zkrátka trávíme čas mezi přáteli. A o tom by to celé mělo být.

 A jak dlouho na přípravě pracujete? 

Na festivalu pracujeme už od podzimu a přípravy vrcholí vždy na jaře. To je nejnáročnější část roku, kdy prací trávíme několik hodin denně, sedm dní v týdnu. Ale nevadí mi to, ten adrenalin mě naplňuje, takže to dělám fakt ráda. Je to nejnáročnější období, které je zároveň nejvíce nabité emocemi, ze kterých pak dalších několik měsíců žijeme. 

Na co se letos máme těšit?

Tenhle rok se pomalu začínáme vracet k velikosti před covidem, a těšit se tak můžete na více než 60 bodů programu. Kdybych mohla něco vypíchnout, určitě tradiční autokino, nově také i loďokino, představení Maryša od Jihočeského divadla, pak již známé, ale přesto stále skvělé body – skatecontest a volbu krále a v neposlední řadě Street code aussig 400 fashion show a Teu Sofii.

Na co se nejvíc těšíš ty? 

Nejvíc se těším na ten moment, kdy ti v žilách pulzují emoce a ty víš, že jste to po roce zase zvládli (doufám, haha!) To uvědomění, že ti nemusí být třicet, abys mohla dělat velké věci. Nemusíš mít několik vysokých škol a celý den proležet v knížkách. Stačí, když máš něco opravdu celým srdcem ráda a dáš tomu vše, co máš, když se tě dotkne síla téhle myšlenky a uvědomíš si, že opravdu můžeš dělat cokoliv si zamaneš. 

Bianka Machová se narodila v Českých Budějovicích, vystudovala osmileté gymnázium J. V. Jirsíka a ve svých studiích pokračuje na Fakultě sociálních věd UK, kde navštěvuje mediální studia. Baví ji lidé, umění, karate, bary a především život. Žije zkrátka ráda.

Foto: Českobudějovický Majáles

Čtěte také

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.