V Milk & Honey č. 2018/25 se věnujeme tématu sportu. O tom, že sport už není jen kopání do míče, pojednává Martin Dvořák ve svém článku, v němž přibližuje oblíbenou karetní hru Magic: The Gathering, která má své fanoušky i v Českých Budějovicích.
Je pátek, chvíli před 17. hodinou. Na dvorku u klubu MC Fabrika postává hlouček kuřáků ve věku 20 až 30 let, některým je možná trochu víc. Už zdálky je vidět, že živě hovoří a poněkud nervózně přešlapávají na místě. Není to nervozita z alkoholu. Naopak, hlavu mají úplně čistou a živě rokují. „Jakmile máš v balíku čtyři Hazorethy, tak to končí všechna prdel,“ pronáší ohnivě jeden z diskutujících.
Když člověk zajde dovnitř do hospody, uvidí a uslyší ještě víc. U některých stolů sedí hloučky dalších lidí, na stole mají rozloženy barevné karty, kostky, někdo papír a tužku, občas někdo z batohu vytahuje velkou krabici od bot naplněnou dalšími kartami. „Jako já měl manabázi jako hovado, takže každou druhou hru jsem toho Zacamu dostal na battlefield, s tím tramplem nemohl protivník nic udělat…“ říká nahlas a živelně mladík, jenž zde platí za jednoho z největších borců.
V rohu místnosti je malý koutek z pultu, na zdi visí pár hloubkově úzkých poliček, vedle je velká chladící skříň na nápoje, která je ale naplněná barevnými krabicemi (pochopitelně plnými nerozbalených karet), nechladí a je na ní připevněn masivní visací zámek. To už přichází Láďa, hlavní organizátor toho všeho a duchovní otec těch, kteří se pátek co pátek a o sobotách ve Fabrice scházejí, aby změřili síly ve strategickém uvažování, schopnosti efektivního rozhodování a analytického myšlení nad bezpočtem karet, které se během hry vyloží na stůl. Místní oficiální buňka sběratelské karetní hry Magic: The Gathering (MTG) je připravena k dalšímu vzájemnému klání v této vysoce nevšední hře.
Nejde však o mariáš ani o žolíky. Hra MTG letos oslavila 25 let své existence, což je způsobeno jednak popularitou této karetní hry, zároveň také tím, že hra se neustále vyvíjí a proměňuje. Oproti klasickým karetním hrám se MTG odlišuje tím, že párkrát za rok vychází nová sada karet, přičemž každá karta má nějakou odlišnou funkci, schopnost.
Protihráči ve hře představují čaroděje, na začátku hry má každý dvacet životů a cílem hry je toho druhého dostat na nulu. To lze provést kartami, z nichž některé reprezentují nestvůry, jiné kouzla, další zase artefakty či vlastněné území, díky němuž můžete konkrétní karty vykládat. Protože každá karta je jiná, každá má ve hře odlišnou sílu a některé karty s jinými kartami vytvářejí silné kombinace, půvab MTG tkví v tom, že strategií pro boj existuje bezpočet, každý si může vymyslet zcela individuální způsob hry, jenž pak konfrontuje se strategií balíčku soupeře.
Spíš než o princip pokeru aj. jde o princip šachů. Hra se mění z minuty na minutu, mentální vypětí v obzvláště vzrušujících fázích hry je překvapivě extrémní. Tato hra, byť se u ní sedí, velmi unaví. To je ovšem ta hlavní přidaná hodnota, že nejde o žádné leháro, ale o „čest a slávu“. Nepřekvapí tedy, že sportovní aspekty, nad nimiž třebas u šachů nikdo nepochybuje, jsou bytostně vlastní i MTG.
MTG má svou profesionální komunitu nejen u nás, ale po celém světě. Každý rok se koná klání na mistrovství světa, dalších turnajů se po světě konají stovky a tisíce. Ve hře se točí velké peníze, emoce jdou ruku v ruce s tím, jak se soupeři snaží navzájem přechytračit. Hra má svůj vlastní, specifický slovník. Citace uvedené na začátku tohoto textu nejsou prázdnými frázemi, ale výroky, které svou závažností hrají v daném kontextu stejnou roli jako Zárubovo „Ivan Hlinka na přesilovku nasadil Dopitu, Reichela a Růžičku“.
Sport už v 21. století není jen o kopání do míče a házení oštěpů, je též o přemýšlení. U MTG si navíc můžete dát i pivo. Který fotbalista tohle má? Jak říkal Mark Renton v prvním dílu Trainspottingu: „Svět se mění, drogy se mění, dokonce i muži a ženy se mění…“ U máločeho to v posledních letech platí tolik jako u sportu. Do kurzu se dostávají počítačové hry, které brzy budou nejspíš i olympijskou disciplínou. Podvody, korupce a falešnictví klasické sporty deklasují na úroveň černého obchodu s alkoholem.
MTG a podobné záležitosti si svou cestu k opravdu masové popularitě ještě stále prošlapují. Ty současné miliony diváků a hráčů už však neplatí za nerdy, ale za kompetentní fanoušky kompetentní platformy pro nové druhy klání, jež by ani v antickém Řecku nepohořely.
Zda jde o vývoj, či degeneraci, možná není ta nejdůležitější otázka. Závažnější je ptát se, jestli to (post)moderní společnost vstřebá a jestli to bude uznávat za smysluplnou činnost, když předsudky vůči hraní her pořád spíše přetrvávají. Přitom když někdo pokládá pražskou Spartu za náboženství, tak se nad touto stejně bezvýznamnou formou „zábavy“ nikdo nepozastavuje.
