Malý průvodce rozkvétáním

ÚNOR

Krajina se nadechuje, zceluje, nastává příliv. Husy, husy, husy. Špačci, špačci, špačci. Tu a onde skřivan, čejka. Ve světlých bezlistých lesích kvetou jaterníky, buďte zdrávi. Jejich druhové jméno – podléška – odkazuje k lískám, ale najdeš je, mimo jiné, také pod letitými buky. Na záhoncích přemítají bledule, sněženky: antarkticky bílé efeméry, ale pozor, tuze horké na omak! Hrdelní hlasy hřivnáčů plní městské parky. Brzy nad ránem a brzy před soumrakem tě pohladí zpěv kosa, nadějný a sametový.

BŘEZEN

Vzduch kypří, vzduch štípe. Míza soptí a vře. Budníčci, kam se podíváš. Pokud je tedy zahlédneš; jsou drobní a nenápadní, ostražití a plaší. Jako šrucha, kterou denně míjíš sklesle, zaneprázdněně, bez povšimnutí. Jako okraje okrajů. Až vyrazíš na Vrbenské rybníky, nezapomeň pozdravit racky, je jich tam celé rozchechtané moře. A také užovky, slepýše, skokany: vše sykavé, obojživelné, plazivé a mokré. Vyhlížej sasanky a křivatce, vyhlížej první osmělené vlaštovky. A támhle na oranici, přešlapující v mazlavém blátě, není to náhodou posvátný čejkovický čáp?

DUBEN

Listy, listy, listy. Květy, květy, květy. Malý déšť, velký déšť. Pěnice černohlavé a pokřovní vzrušeně trylkují z hlubin bezu a korun zplanělých ovocných stromů, zobany žluté od pylu a slunce. Běž a ulehni na vyhřáté mezi, srdce dokořán. Nech se odjistit. Nech se unést tím přívalem, tou vlnou. Je nejvyšší čas zbavit se zimní srsti, pozdravit život, protáhnout se, oklepat. Je čas naslouchat slavíkům, rozmlouvat se zabřezlými mračny. Přichází jaro, volný pád.

KVĚTEN

Doba vstavačů a posledních návratů, dlouhého a vysokého slunce. Mladé listí šplouchá ve větru, z afrických dálav přivlály tropické žluvy. Vznášíš se nad městem spolu s rorýsi. Nikdo už nechybí. Zatím.

*

Ilustrační foto: Jiří Thýn, ze souboru Zahrada, barevná fotografie (do černobilé verze upraveno s laskavý svolením autora)

You may also like

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *