Bylo jaro 1943, bylo povstání ve varšavském ghettu a byl Władysław Szlengel

Bylo jaro 1943. Ve Varšavě se nacisté chystali vyvraždit zbylé obyvatele tamního ghetta. 19. dubna však narazili na nečekaný a poměrně dobře organizovaný odpor. Přes dílčí počáteční úspěchy a částečnou pomoc polských odbojových jednotek účastníci povstání ve varšavském ghettu, resp. v tom, co z něho po necelých třech letech existence zbylo, bojovali především o vlastní lidskou důstojnost. Většina z nich s možností, že přežijí, ani nepočítala.

Vyzbrojeni byli špatně a únikových cest bylo příliš málo. Navíc německé jednotky později přešli k taktice totální destrukce a území ghetta postupně srovnávali se zemí. Po třech týdnech od začátku povstání ozbrojený odpor značně zeslábl. Většina Židů zahynula anebo byla zajata a byla ihned odeslána na smrt do vyhlazovacího tábora Treblinka.

Jen některým povstalcům se podařilo uniknout z obklíčení např. kanály a následně se ukrýt díky polské pomoci, k níž vyzvala i polská emigrační vláda v Londýně. Přesto se však někteří prchající Židé setkali s nepřátelským postojem polských spoluobyvatel, kteří je vydali nacistům. Valná většina Poláků neriskovala svůj život a ke zkáze ghetta i k osudu jeho obyvatel se stavěla zcela pasivně. V polské literatuře je postoj těchto tzv. by-standerů zastoupen básní polského nositele Nobelovy cesty Czesława Miłosze (1911–2004) Campo di Fiori přímo z roku 1943, v níž polskou pasivitu v paralelním „gardu“ přirovnává k netečnosti spoluobčanů během upálení Giordana Bruna.

O lidskou důstojnost lze válčit zbraní, lze tak ale činit rovněž angažovaným uměleckým aktem. Władysław Szlengel (1914–1943), dříve slavný varšavský autor kabaretních textů a písní, se stal uznávaným polskožidovským básníkem varšavského ghetta. Jako umělecká ikona v tamním kabaretu svými satirickými verši nejen publikum bavil a vytrhával z prožitku lidské i kolektivní tragédie, ale také souvisle vytvářel konkrétní básnické obrazy dané genocidy. Mj. např. „zdokumentoval“ hrdinský pochod na smrt pedagoga a ředitele židovského sirotčince Janusze Korczaka, jenž odmítl možnost ukrýt se mimo ghetto a se svěřenými dětmi na začátku srpna 1942 odjel do Treblinky. V únoru 1943 se Szlenglovi dokonce podařilo předpřipravit k vydání soubor svých básní z ghetta Co czytałem umarłym (Co jsem četl zemřelým; polsky knižně vydáno až 1977). Nepodařilo se mu však včas utéci z ghetta a na začátku května byl pravděpodobně po odhalení úkrytu zastřelen.

V básni „Mała stacja Treblinki“ šokuje kombinace prosté kabaretní či spíše dětské formy a podprahového holokaustového obsahu (podobně i titul českého literárního svědectví Richarda Glazara Treblinka, slovo jako z dětské říkanky). Dnes nezvyklý název Treblinki (pol. mn. č.) se v polsko-židovském kontextu v dané době objevoval i v jiných textech a reflektoval zjevně existenci dvou sousedících táborů Treblinka I a Treblinka II. Sarkastický obraz reklamy na plyn ukazuje na skutečnost, že Židé ve varšavském ghettu v době jeho postupné likvidace v průběhu roku 1942 a 1943 přinejmenším již tušili, co je v Treblince čeká.

Od roku 1959 v kolektivní paměti Izraele a i jinde na světě připomíná nejen oběti holokaustu, ale i hrdinské činy odporu památný den Jom ha-zikaron la-šo’a ve-la-gvura (zkráceně Jom ha-šo’a,), který se časově váže právě k vypuknutí povstání ve varšavském ghettu. V roce 2021 tato událost připadá na 14. dubna.

WŁADYSŁAW SZLENGEL

Mała Stacja Treblinki

Na szlaku Tłuszcz-Warszawa,
z dworca Warschau-Ost
wyjeżdża się szynami
i jedzie się na wprost…

I podróż trwa czasami
pięć godzin i trzy ćwierci,
a czasami trwa ta jazda
całe życie aż do śmierci…

A stacja jest maleńka
i rosną trzy choinki,
i napis jest zwyczajny:
tu stacja Treblinki.

I nie ma nawet kasy
ani bagażowego,
za milion nie dostaniesz
biletu powrotnego…

Nie czeka nikt na stacji
i nikt nie macha chustką,
i cisza tylko wisi,
i wita głuchą pustką.

I milczy słup stacyjny,
i milczą trzy choinki,
i milczy czarny napis,
że… stacja Treblinki.

I tylko wisi z dawna
(reklama w każdym razie)
zniszczony stary napis:
„Gotujcie na gazie.“



WŁADYSŁAW SZLENGEL

Nádražíčko Treblinky

Na trase Tłuszcz-Varšava,
z nádraží Warschau-Ost
jede se po kolejích,
jede se přímo přes most…

A cesta trvá někdy
pět hodin a ještě čtvrt,
a někdy trvá ta štreka
celý život až přijde smrt…

Stanice je však malinká,
a u plůtku jsou tři malinky
a nápis obyčejný:
zde stanice je Treblinky.

Ani tu není pokladna
ba ani nosič kufrů k tomu,
za milión tu nedostaneš
zpáteční lístek domů…

Nečeká nikdo na stanici
a šátkem nikdo nemává,
a jenom ticho visí,
a hluchým prázdnem pohrává. 

A mlčí sloupy na stanici,
a mlčí tři malinky,
a mlčí černý nápis,
že… stanice je Treblinky.

A jenom léta visí
(reklama všedních dnů)
zničený starý nápis:
„Vařte jen na plynu.“

Překlad veršů: Štěpán Balík
Foto: Wikipedie

You may also like

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *