Žižkárna může být kreativní zónou města

S Janem Mádlem jsme se v Žižkárně setkali tři dny předtím, než zde po nucené pauze způsobené epidemií koronaviru zase přivítali návštěvníky. Zatím pouze na vánočních trzích. V jedné z malých budov bývalých kasáren mezitím dokončovali akustické úpravy koncertního minisálu. Ještě než položím první otázku, přeruší nás kamnáři, kteří se přišli podívat, jestli prostor bude možné v zimě vytápět. 

Na jaře 2019 jste Žižkárnu otevírali se sympatickou vizí celé řady kulturních a volnočasových funkcí: nájemními ateliéry, hudebními zkušebnami, tanečními studii nebo sdílenými dílnami. Co z toho se vám během uplynulého roku podařilo realizovat?

Vyjmenoval jste toho hodně a je pravda, že to všechno máme v plánu. Budovu a venkovní prostory jsme ale převzali ve stavu, kdy je bylo nutné nejdřív vyčistit a upravit, abychom mohli aspoň nějaké akce uskutečňovat. Dělali jsme to o pauzách mezi akcemi. Koronavir nám vlastně letos trochu pomohl, protože jsme nějakou dobu žádné nemuseli pořádat. Za uplynulý rok se nám tedy povedl připravit venkovní prostor, kde jsme tento rok začali pořádat trhy a další události. Částečně jsme zrekonstruovali vnitřek menší budovy, co ji jako jedinou máme k dispozici. Co se naopak nedaří ideálně, to je pronájem velké budovy u obchodního centra Mercury, kde plánujeme kreativní centrum s místem pro ta taneční studia, dílny, ateliéry a podobně. To se ukázalo jako náročnější. 

Žil jsem v přesvědčení, že kromě malé budovy, kde máte klub a kde vznikla také Žižkolárna, můžete využívat i velkou kasárenskou budovy u Mercury. Možnost jejího využití zanikla?   

Abychom přesvědčili radu města, museli jsme ukázat, že zvládneme tento malý prostor. Ve čtyřech nebo pěti lidech je i to velké sousto. Plán na využití druhé budovy také vznikl a radě jsme ho představili v původním záměru. Nemohli jsme ji ale využívat okamžitě, protože bychom museli hned platit velké částky za energie. Vymysleli jsme tedy řešení, jak projekt provozovat od jara 2020, ale ztroskotalo to na střetu zájmů. Jsem totiž zastupitel a zároveň jsem byl předsedou spolku, který by na dalším pronajímání budovy mohl vydělávat.

Takže je to u ledu, nebo stačí změnit předsedu spolku?

To už jsme udělali. Od začátku listopadu je předsedou Jiří Krčmář a já mám na starosti přípravu projektu na využití budovy. Předělali jsme ho navíc tak, abychom kreativní centrum mohli vytvořit a starat se o něj, ale abychom se nedostali do podezření, že si na něm vyděláváme. Pronájmy by tedy měla na starosti správa domu. Ta by také pečovala o úklid a zajištění budovy. My jako spolek bychom se starali o dramaturgii budovy a „dohazovali“ nájemce, kteří odpovídají kritériím kreativního průmyslu. Mohou to být buď neziskovky, nebo i jednotlivci v takzvaném svobodném povolání, kteří si tvorbou vydělávají, a nájem by tak měli o trochu vyšší. Ale i jim má být stanoveno na nižší hranici tržního nájmu, aby je to do kreativního centra přitáhlo.

Musíte dům nějak připravit?

Chceme vybudovat společenskou místnost a základní zázemí s kuchyňkou, kde se nájemníci budou moct setkávat. Také by zde měla být dílna 3D tisku a prostor pro edukační činnost, kam by mohly chodit například školy. A organizovali bychom také dny otevřených ateliérů nebo třeba výstavy na chodbách.

Má otázka byla přízemnější. Kdo připraví dům tak, aby v něm fungovalo světlo, tekla voda, bylo vymalováno a tak dále? Prostory to mohou skvělé, ale když se v nich netopí, tak se v nich těžko pracuje. 

Souhlasím. Topení, voda i elektrika jsou v provozu. Se správou domu jsme domluvení, že si vezmou na starost společné prostory a sociály. Konkrétní místnosti ateliérů nebo dílen si ale budou muset upravit ke svým účelům nájemci. Jinak si je totiž představuje hudební kapela a jinak taneční studio. A správa domu uvažuje o tom, že vymění okna…  

Vyměnit okna je finančně náročné. Nedávalo by to smysl, kdyby dům byl k dispozici na pět let. V jakém stádiu je debata o tom, že byste dům užívali dál?

To je samozřejmě na radě města. My jsme nabízeli pět nebo deset let. Pro budování koncepce a strategie je samozřejmě lepší delší doba. Politický mandát ale trvá čtyři roky. A to za dva roky máme volby, po kterých možná přijde někdo jiný s novými plány. V případě, že by existovala dlouhodobější koncepce kreativních průmyslů, v níž by město předpokládalo, že je bude soustředit sem, tak si myslím, že bychom našli shodu i se současnou opozicí. 

Fungování kreativního centra by tedy kryly nájmy, které správa domu vybere. Půjde něco zpátky do vašeho sdružení?

Rádi bychom zažádali o víceletý grant. Po prvotních investicích, o kterých byla řeč, začne budova být pro město novým zdrojem příjmů, takže nám z něj případně může přidělit grant, který použijeme na programovou činnost, správu námi pronajaté části areálu, údržbu zeleně, ale také na dlouhodobou péči o výběr nájemníků.     

Stojíte nějak i za zájmem o využití bývalých obchodů v podchodu u nádraží k malým ateliérům a galerii?

Za tím nestojíme. To je čistě nápad lidí kolem Majálesu. Osobně si ale myslím, že by to dobře navazovalo na naše kreativní centrum. Na nároží areálu u Mercury máme v plánu vytvořit druhý vchod do areálu a do budoucna i prodejní galerii. Samozřejmě, kdyby podobná galerie vznikla v podchodu, tak bychom ještě zvážili, jestli si máme konkurovat. V centru města mezi divadlem, muzeem, Slavií a knihovnou vzniká kulturní zóna. Tady u nás bychom naopak chtěli vytvořit jakousi „kreativní zónu“, kde by se soustředili ti, co něco vytvářejí.    

Máte výhrady k rozhovoru s radním pro kulturu Jurajem Thomou (člen Hnutí Občané pro budějovice, pozn. redakce) z minulého čísla Milk & Honey. Co vám na něm nepřišlo vhodné?

Bohužel netvrdil v něm vždy úplnou pravdu. Například když jsme o areál žádali, tak jsme slibovali, že do rozjezdu vložíme vlastní peníze a první rok nebudeme o nic žádat. On ale v rozhovoru řekl, že jsme si areál pronajali s tím, že po městě nebudeme chtít „žádný rozpočet“. Kdo dělá kulturní akce, tak ví, že bez dílčí podpory to nejde. Takže když jsme o ni později požádali, někteří radní, a zejména právě Juraj Thoma, se divili, že po nich něco chceme. Takže buď špatně pochopili, že jsme mluvili o prvním roku, nebo Juraj Thoma neříká pravdu. Na jiném místě zase tvrdí, že jsem „začal nabízet více než budovu, se kterou jsme disponovali“. A to také není pravda. Pouze jsme dopředu dělali prohlídky s případnými nájemníky v budově u Mercury, abychom zjistili, jestli o takové prostory budou stát. Napevno jsme jim ale nic neslibovali. Nanejvýš jsme jim říkali, kdy by užívání budovy mohlo být schválené. Kvůli uvedeným důvodům se to bohužel nestalo.

Hodláte kromě přímého výběru nájemců vyhlašovat i veřejné výzvy, které by tuto možnost poskytly i osobám nebo firmám, které neznáte?

Máme seznam zájemců, kteří si dopředu zamluvili konkrétní prostory, a děláme si seznam těch, které ještě oslovíme. Musíme si ale být jistí, že rada souhlasí a správa domu vypíše záměr na využití budovy. Pak bychom rádi projekt víc představili veřejnosti. A věříme, že se ozvou další zájemci. 

S krajem jednáme o možnosti zmapování kreativních a kulturních průmyslů. Ta by byla možná ve spolupráci s Jihočeským krajem, Jihočeskou univerzitou a možná i v příhraniční spolupráci s Bavorskem. Jedná se o mravenčí práci, kdy jsou shromažďovány informace o těch, kteří v kreativním průmyslu působí. A to by kreativcům v Českých Budějovicích a okolí pomohlo. Navázaná je na to totiž spousta věcí, například vznik kreativních voucherů. Ty fungují tak, že je založena takzvaná „galerie kreativců“ a místní firmy a podniky si v ní mohou vybírat například mezi designéry, grafiky, tvůrci videí nebo i architekty. Když se s nimi domluví, tak na základě voucheru získají zpět určitou část nákladů. Takhle to již funguje například v Brně, ale také v Olomouci, Zlíně, Karlových Varech nebo ve středních Čechách.   

Zmínil jste, že vám epidemie koronaviru částečně pomohla. Na druhou stranu jste museli skončit s pořádáním událostí, z nichž některé byly pravidelné…  

Na jaře jsme přípravy akcí zastavili v počátku, takže jsme na tom naštěstí netratili. Samozřejmě máme nějaké závazky a bez akcí nemáme příjem. Například jsme nakoupili zboží, které jsme už nemohli prodat. V tomto ohledu musím pochválit Samson, který si odvezl všechno, co jsme kvůli uzávěře nemohli prodat. 

Při prvním rozvolňování jsme bleskurychle připravili koncepci trhů. Díky nim si lidé začali navykat, že k nám mohou chodit. Děti si pohrály na pískovišti, pořádali jsme jim divadelní představení, vystupovali zde buskeři. Z trhů se stala společenská událost a i většina prodejců byla spokojená. Na podzim lidé začali být opatrnější, chodilo jich méně a zalekli se i trhovci. Byl z toho začarovaný kruh, kdy málo lidí přiláká málo prodejců a to zas odradí návštěvníky. Takže věříme, že na jaře se nám to zase podaří nastartovat. V současné době (začátkem prosince – pozn. redakce) můžeme pořádat jen venkovní akce. Proto zahájíme vánoční trhy – s tím, že dodržíme veškerá vládní opatření.     

Jan Mádl (*1985) je členem spolku Žižkárna. Pracuje pro farmaceutickou společnost Pfizer a je městským zastupitelem za hnutí Čisté Budějovice.

You may also like

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *