Generation… what?

Projekt Generation what! si dal za úkol zmapovat naši generaci. Tedy tu, které se v médiích během několika posledních let začalo říkat „generace y“. I když „generace f“ (jako facebooková) by podle mého bylo mnohem přesnější pojmenování.

Až poté, co jsem dotazník vyplnila, začala jsem se sama sebe ptát: O co se vlastně tento projekt snaží? A co o nás vypovídá? V pořadu Radia Wave se jedna z ambasadorek projektu Do Thu Trang vyjádřila takto: „Mně se na tom nejvíc líbí to, že ačkoli tahle generace nemá ráda škatulkování, výsledkem bude nějaký label.“ Jistě, celé 20. století bylo o nálepkách. Ať už šlo o dichotomie žena/muž, černý/bílý, žlutý/bílý, Západ/Východ, komunista/liberál atp. Produkování nálepek ale společnost nespojuje, naopak. Olabelováním celé generace vytvoříme kategorii i tendenci se z ní vydělovat.

Generaci našich rodičů jsme zaškatulkovali jako normalizační vzhledem k době, v níž se odehrála značná část jejich dospělých životů. Generace našich prarodičů je generací poválečnou a můžeme pokračovat i dál do minulosti… Teď je tedy, zdá se, potřeba vytvořit nálepku pro nás. Žijeme v konformním, iluzivně bezpečném světě Evropy 20. století; jediné, co mou generaci opravdu ovlivnilo, bylo masové zavedení internetu a oznámení výroby iPhonu v roce 2007.

Podíváte-li se na průběžné výsledky na internetových stránkách projektu a poté se rozhlédnete kolem, výsledky vám nemusí sedět. Sice polovina Evropy (aspoň ta v rozmezí 18 až 34 let) tvrdí, že bez internetu by nemohla být šťastná, ale většina také prohlásila, že by mohla být šťastná bez mobilu. Ale je to opravdu tak? Rozhlédnete-li se kolem sebe v autobuse, vlaku, na ulici, zjistíte, že většina z nás do smartphonů zírá bez ustání. Nesnažíme se tak spíše vytvořit obraz naší generace jako přesného opaku toho, co si o nás myslí naši rodiče?

A pak jsou tady výsledky, které nastolují zcela nové otázky. Většina evropských mladých by zjevně mohla být šťastná bez dětí. Není to trochu děsivé? Samozřejmě to neznamená, že stejný počet lidí děti mít opravdu nebude, ale pokud má existovat generace, která by opravdu mohla zapříčinit pomalé vymírání Evropy, zdá se, že to může být ta naše.

Jsou zde také odpovědi, které by mohly být považovány za zcela symptomatické pro daný stát. Například odpovědi na otázku, jestli je v respondentově zemi příliš mnoho flákačů? Pouze Švýcaři si nemyslí, že to tak je. O čem to asi vypovídá? Jen Němci si pro změnu nemyslí, že je zavedeno příliš mnoho daní. A například Portugalci, Španělé a Řeci jsou nejvíce přesvědčeni, že ekonomická krize může ovlivnit jejich život.

Od začátku jsem byla vůči projektu Generation what! podezřívavá a stále si nejsem jistá, zda opravdu dostaneme odpověď na otázku, co jsme zač. A pokud nějakou dostaneme, bude nám nebo budoucím generacím vůbec k něčemu dobrá? Bude vůbec vypovídat o tom, kým jsme skutečně byli?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *